4. díl | Kterak se na nich vystřídali všichni

V neděli se v ateliéru konal Training day s pořadovým číslem dvě. Když se oznámil jeho termín, byla jsem nadšená, protože na první jsem se nemohla dostat kvůli dohánění zkoušek na poslední chvíli. Postupně však moje nadšení začala nahlodávat nejistota. Co když tam budou všichni děsně dobrý a já tam budu akorát překážet? Co když jim přijdu fotograficky hloupá? (Jestli tenhle termín ještě nikdo nevynalezl, tak si zabírám práva!) Co když se mi podaří dojet někam úplně jinam, jak to mám ve zvyku?

Nakonec moje cestování po Praze probíhalo netradičně v pořádku, neztratila jsem se, nehledala žádnou tramvajovou zastávku a dokonce jsem stihla chytit i pár pokémonů. Dokonce mi zbývala ještě skoro hodina, když jsem se probojovávala cílovou rovinkou. Tato hodina však byla využita, protože v ateliéru bylo potřeba doladit poslední detaily, s čímž jsem samozřejmě ráda pomohla.

Než byly přípravy dokončeny, u dveří už postávali první zájemci. Ač Káťu maličko děsilo množství lidí, kteří se zaškrtli na události, že určitě dorazí (a já už měla pumpičku v pohotovosti, že kdyžtak ateliér trošku přifouknem), nakonec se v ateliéru sešlo celých osm fotografů, plus já, ona a dvě modelky. Což bylo úplně akorát na to, aby se všichni u modelek vystřídali a zůstali v rámci možností příčetní.

Focení probíhalo ve velmi přátelském duchu. Zkušenější fotografové předávali zkušenosti těm méně zkušeným a mezi boudoirovou místností a místností s plátnem kmitala Káťa, která si nakonec udělala hlavní stan na chodbičce mezi oběma místnostmi, kde se začali shromažďovat fotografové, kteří už měli v dané místnosti nafoceno. Občas se pochlubili fotografiemi, vtipnou historkou, nebo zaveleli k pauze na cigaretu. V boudoirové místnosti se fotilo ze všech různých úhlů (a štafliček) a místnost s plátny byla vybavena záblesky s barevnými filtry, podobně jako minule. Po té, co se obě modelky – Dahlia a Anna vyměnily v obou místnostech, přesunuly se společně před žluté plátno. Konec focení doprovázelo zvolání: „Už jsme se na nich vystřídali všichni.” Tento vtípek byl přijat docela vstřícně, jelikož v ateliéru se stihlo s dusnem před přicházející bouřkou udělat pěkné vedro a všichni už jsme si potřebovali vydechnout.

I když jsem většinou fotila jen zákulisní fotky, celý training day jsem si užila, nejen kvůli tomu, že jsem konečně mohla poznat obě skvělé modelky, mezi jejichž několika tisíci followery se už nějaký čas taky nacházím, a které jsou naživo snad ještě úžasnější. (Hlavně jsem ale na sebe byla po celou dobu pyšná, že jsem se neztratila.) Jestli budete mít šanci se na nějaký další training day dostat, vřele doporučuju. Už jen kvůli božím fotkám.